br.Daniel

Bratr Daniel

Mezi ty, kterým bylo dáno poznat očistec, patří také bratr Daniel Natale, kapucín, který zemŕel roku 1994. V červenci 2012 byl v San Giovanni Rotondo zahá- jen jeho beatifikační proces.
           
Michele - takové jméno mu vybrali ro- diče pŕikŕtu - se narodil 11. bfezna 1919 v San Giovanni Rotondo jako čtvrté díté ze sedmi sourozencu. Ukončil sotva tfi tŕí- dy základní školy. Jako díté pomáhal rodi- čum v práci na poli. Na slavnost Ducha Svätého 4. června 1933 se vydal do kláš- tera, aby se tam zúčastnil mše sväté, popral k svatku taméjšímu predstavenému kláštera a dostal od néj požehnám' pred vstupem do nižšího semináre bratŕí ka- pucínu. V sakristii potkal Otce Pia. Jeho prekvapení a radost nemély konce, poné- vadž Otec Pio už dva roky nebyl v kontaktu s véŕícími. Obdržel tehdy od néj zvláštni požehnáni na cestu do života v rádu.

Když se dostal do Vica del Gargano, ukázalo se, že tam už žádní seminaristé nejsou. Strávil tedy v klášteŕe více než de- vét mésícu jako postulant, poté ho poslali do Foggie. Otec provinciál chtél mladého postulanta vyzkoušet a dal mu ke čtení život sv. Konráda z Parzhamu. Patnáctile- tý chlapec knižku pŕečetl jedním dechem a poté stál pfed provinciálem, který se ho na ni vyptával.

Otec Bernardo d'Apicella byl zaskočen chlapcovou bystrosti a nabí- dl mu, aby se nachystal k odjezdu, když se uvolnilo místo v seminári. Na to uslyšel odpovéď: „Ne, otče, chci být obyčejnym bratrem! Pŕišel jsem do kláštera, abych se stal svätým, a když jsem četl život svätého Konráda, porozumel jsem, že není nezbytné treba být knézem, abych mohl byt svätým."

V roce 1935 vstoupil do noviciátu a dostal jméno Daniel. O rok pozdéji složil časné sliby a v roce 1940 sliby véčné. Bé- hem druhé svetové války pracoval v provinční kurii bratri kapucinu ve Foggii jako kvestor a kuchár. V roce 1943 béhem bombardování pomáhal raneným, pohŕbí- val mrtvé, zachraňoval sakrálni predmety. Po válce pomáhal potulujícím se vojákúrn. V roce 1952 se na klinice Regina Elena stala nezvyklá událost, která méla značný vliv na další život bratra Daniela.

Na klinice

Co se stalo na klinice Regina Elena? Bratr Daniel už delši dobu pociťoval bolesti bricha. Šel tedy k lékaři a nechal se prohlédnout.

Stanovená diagnóza byla nejhorší možná: mél rakovinu sleziny, co ž v té dobé znamenalo rozsudek smrti.

S tou smutnou zprávou pŕišel k Otci Piovi, který mu ľekl: „Nech se operovat." Odpovédél: „To nemá smysl. Lékaŕ mi nedal žádnou nadéji. Vím, že umŕu." Na to Otec Pio: „To není dúležité, co ti řŕekl lékaŕ." Poslal ho na konkrétni kliniku ke konkrétnímu lékaři a řekl mu:

„Neboj se, já budu stále s tebou." A pronesl to s takovou silou a přesvédčenim, že bratr Daniel se okamžité vypravil do Ríma a našel doporučeného profesora Riccarda Morettiho. Lékaŕ zpočátku s operací ne- souhlasil. protože si byljistý, že ji pacient neprežije. Konečné však pod vlivem néja- kého vnitŕního impulzu se rozhodí, že to zkusi. Operace probéhla dalšího dne ráno. Bratr Daniel i pŕes podáni narkózy zústal pri védomí. Pociťoval velikou bolest, ale nedával to najevo, primo spokojený, že múže své utrpení obétovat Ježíši.

Zároveň mél dojem, že bolest, klerou zakouší, stále více očisťuje jeho duši od hŕíchu.

Jednu chvíli vnímal, že usíná... Lékaŕi potvrdili, že po prežité téžké operací pacient upadl do hlubokého spánku. Setrval v ném přes tri dny. Bohužel po třech dnech zemřel. Byl vypsán úmrtní list. Shromáždila se rodina, aby se modlila za zemřelého... Ale po nékolika hodinách k prekvapení shromáždéných se mrtvý náhle vrátil do života.

Dvé hodiny očistce

Co se délo s bratrem Danielem v prû-béhu téch nékolika hodin? Kde pobývala jeho duše? Tadyje jeho vlastni odpovéď:

Ocitl jsem se pred trûnem Božím.

Videl jsem Boha, ale ne jako pŕísného soudce, ale jako Otce, milosrdného a plného lásky. Tehdy jsem pochopil, že se Pán o mé staral od první do poslední chvíle mého života a miloval mé tak, jako bych byl jediným existujicím stvorením na zemi.

Uvédomil jsem si však, že jsem tu nekonečnou Boží lásku neoplácel... Byl jsem odsouzen na dve až tri hodiny očistce. Jak to? - ptal jsem se sám sebe - jenom dve tri hodiny? A potom budu moci zustat navždy u Boha - večné lásky? Poskočil jsem radostí a cítil jsem se vyvoleným. (...)

Pociťoval jsem ukrutnou a intenzivní bolest

Pociťoval jsem ukrutnou a intenzivní bolest, aniž jsem védél, odkud pochází. Smysly, které nejvíc urážely Boha na tomto svété: oči, jazyk... pociťovaly nejvétší trápení, a byla to neuvéŕitelná trápení, protože v očistci duše vnímá tak, jako by méla telo... Neubehlo ani pár chvil tohoto utrpení, a mné se zdálo, že už ubehla véčnost. (...)

Napadlo mé, že pujdu k jednomu své- mu spolubratrovi, ŕeknu mu, že jsem v očistci, a poprosím ho, aby se za mé modlil. Ten spolubratr byl udivený, poné- vadž slyšel múj hlas, ale nevidél mé. Zeptal se: »Kde jsi? Proč té nevidím?« (...) Teprve potom jsem si uvédomil, že nemám télo. Spokojil jsem se aspoň s tím, že jsem dúrazné opakoval, aby se za mé modlil, a odešel jsem.

Dvé až tri hodiny očistce?... Uplynulo už přinejmenším tři sta let !

Jak to? - řikal jsem si sám pro sebe - copak to nemély byt jen dvé až tri hodiny očistce?... Uplynulo už pŕinejmenším tri sta let! Tak se mi alespoň zdálo.

V jednu chvíli se mi ukázala Panna Maria, kterou jsem úpénlivé prosil a žádal: »

Ó nej- svétéjší Panno Maria. Matko Boží, vypros mi u Boha milost, abych se mohl vrátil na zem, abych tam mohl žít a pracovat už jen z lásky k Nému!«

Za nějakou dobu se mi znovu ukázala Panna Maria... Sklonila hlavu a usmála se na mé ...

Všiml jsem si, že je prítomný i Otec Pio, a prosil jsem ho také: »Pro tvoje strašné utrpení, pro tvoje blahoslavené rány, Otče Pio. pŕimluv se za mč u Boha, aby mé zbavil téch plameňu a daroval mi milost odbýt si očistec na zemi.

« Pak už jsem nie nevidél, ale uvédomoval jsem si, že Otec Pio hovoril s Pannou Márii.

Presné v tu chvíli jsem se vrátil do svého téla. Prudkým pohybem jsem strhl prostéradlo, jimžjsem byl pŕikryt. Ti, kdo u mé bdéli a modlili se, podéšeni vbehli do dverí, hledali ošetŕovatelky a lékaŕe. Za chvíli byla na nohou celá klinika. Všichni si mysleli, že jsem nejaké zjevení." Dalšího dne ráno bratr Daniel sám vstal z lúžka a usedl do kresla. Bylo sedm hodin. Lékafi obvykle pŕicházeli kolem deváté.


Avšak toho dne doktor Riccardo Moret- ti, ten, který vlastnoručné vypsal úmrtní list bratra Daniela, pfišel do nemocnice dŕíve. Zastavil se pred bratrem Danielem a se slzami v očich rekl: „Ano, teď už vé- íím; véfím v Boha, verím v cirkev..." Doktor Moretti byl dfíve nevéíící. Není presné známo, co se v jeho životé stalo právé té noci. Vi se jen to, že nezamhouŕil ani oka a že to pro néj byla hrozná noc, bé- hem níž započala jeho úplná vnitŕni pro- ména. Podobné jak Tomáš se z nevéŕící- ho stal véŕícím človékem.
Bratr Daniel potom skutečné až do konce života prožíval svuj očistec na zemi. To si pŕece sám vybral. Své sestre Fe- licii na sklonku života povédél: „Sestro moje, už čtyŕicet let nevím, co znamená citit se dobre!"


Nepromarnit příležitost

Jaké poučení pro nás plyne z vyprávéni bratra Daniela ?

Tento ŕeholnik, kapucín, si vybral mnoho let utrpení na zemi místo nékolika hodin očistce po smrti.

Nikdy nelitoval této zámény, dokonce se cítil ocenén, že to v jeho pŕípadé bylo možné. Berme v úvahu, že bratr Daniel nemél téžké hřichy, protože takové hříchy přerušují kontakt s Bohém a znemožňuji cestu ke spáse. Pykal za hŕichy lehké, pŕedevším za drobná porušení slibu chudoby.

Z toho plyne první závér: utrpení očistce jsou značná, a dokonce za lehké hŕichy je treba dávat zadostiučinéní - buď na zemi, nebo v nesrovnatelných bolestech po smrti.

Nemáme tedv bagatelizovať lehké hŕichy, ale snažit se jich nedopouštét, zpovídat se z nich a pŕinášet za né pokání. Často symbolické pokání, které knéz udéluje po vykonané zpovédi, je víceméné vybídnutím k dalšímu pokání. Z životnich téžkostí a trápení mužeme učinit poklad, po- kud je pŕijímáme a obetujeme Bohu jako zadostiučinéní za hŕichy své a svých bližních.

Každé utrpení obétované Bohu s vynahrazujícím zámérem činí očistec snesi- telnéjším - náš v budoucnu nebo nékoho zemŕelého nyní, záleží na záméru.

Bratr Daniel potvrdil ješté jednu dúležitou véc:

To, co pusobí nejvétší bolest v očistci, to není jenom oheň, i když je intenzivní, ale pocit vzdálenosti od Boha a vedomí toho, že na zemi bylo dost prostŕedku k tomu, jak se nedostat do očistce, ale nebyly využi ty.

Duše se vždy, když hreší, vzdaluje od Boha. Ten pocit vzdálení poté, když hned po smrti duše zakúsila jeho dobrotu, lásku a touhu, zpusobuje, že duše trpí ne- vyslovitelným steskem po Bohu, který je láska. Ale nemúže se k Nemu pŕiblížit, pokud se neočisti.

Buh nám dává všechny prostŕedkv k tomu, abychom byli svati, to znamená, abv- chom žili pohlíž Krista, ve sjednocení s Ním. Jde pŕedevším o modlitbu a svätosti, prijímaní slova Božího a učení církve, o hledání Boží vule a její uskutečňova- ní v životé.

Hŕichy, to není jen zlo, které jsme zpusobili, ale také dobro, které jsme zanedbali, pŕedevším dobro, které se týka spásy naši duše. Po smrti budeme souzeni také proto, že jsme nevyužili pomoci, kterou nám Búh nabizel, a zkušenost bratra Daniela praví, že to bude pro nás príčinou obrovské litosti nad sebou, že jsme na zemi žili tak nerozumné.

Přinášet pomoc

Bratr Daniel, když prebýval v očistci, hledal pomoc u žijícího spolubratra. Tento fakt nám pŕipomíná skutečnost. že duše v očistci potŕebuji naši pomoc !

Nauka cirkve týkající se tohoto tématu je následujici: „Cirkev již od prvních dob uctíva- la památku zemŕelých, pŕimlouvala se za né a pŕinášela zvlášté eucharistickou obéť, aby - očišténi - mohli dosáhnout blaženého patŕeni na Boha. Cirkev také doporučuje almužny, odpustky a kajici skutky za zemŕelé: »Pojd'me jim na pomoc a vzpo- mínejme na né...«" (KKC 1032)

Musíme pamatovat na duše našich zemŕelých a vúbec na duše trpící v očistci. Ponechávat je tak hrozné trpící, bez pomoci? Obétujme jim naši pomoc v takové podobé a tak horlivé, jak bychom chtěli, aby nám bylo pomáháno po naši smrti.

Z Milujte sa 4/2012 preložila -vv-

Z katolíckych novín: SVĚTLO - 43 číslo / XXI. ROČNÍK - 27. ŘÍJNA ( OKTÓBER ) 2013

mariae.ic.cz/hriechy/napravil%20to/tmp/Jeden%20den%20v%20o%C4%8Distci/Jeden_den_v_OCISTCI.html